Jak Mireček k folku přišel
Již od raného dětství malý Mireček doma slýchal mezi skladbami Abba, Queen a Beatles taktéž české písničkáře, jejichž vystoupení měla v té době kouzlo zakázaného. Tak nepočítaněkrát poslechl koncert Pavla Dobeše (asi tolikrát jako desky Led Zeppelin) na pirátské nahrávce a Pepu Nose na nahrávce o něco legálnější a tudíž mu české písničkářství bylo dáno do vínku dříve, než dokázal umátnout jediný akord na kytaře. V osmé třídě mu učitel zabavil zpěvník Wabiho Daňka, ze kterého se snažil naučit nějaké písně nazpaměť, veden nutkavou touhou zapět si je s děvčaty u táboráku. Po skončení osmé třídy se naučil za měsíc hrát na kytaru, což způsobilo to, že z krku bráchovo španělky slezla barva místy nadobro. Později se také potkal s hudbou Vlasty Redla a Jarka Nohavici, tato setkávání však nadlouho přerušilo dusání rockové hudby.
Když po létech v opilosti vyjadřoval svůj názor v plzeňském Hifi klubu vyřváváním sloganu: "Děte už s tím folkem do prdele", prozřel a pochopil, že je na čase vyrobit si nějaký folk sám, podle svých představ. A právě proto (a také protože mu zbylo několik písní, které se nehodily do repertoáru kapely Rusty Rocket) se vetřel do přízně protřelému folkovému bardovi Láďovi Sedlákovi a natlačil mu několik svých písní. Nyní hraje s Ladislavem Lamanai Sedlákem v nekulturním hudebním sdružení Dvanapůl, folku založeném na principu hokejové střídačky..
Doprovází se na foukací harmoniku, kazoo, dvanáctistrunnou akustickou kytaru, příležitostně na elektrickou kytaru. Je značně ovlivněn blues a rockem, což neustále ho odvádí od tradiční folkové hudebné formy a podání.
I v ostatních uměleckých oblastech je taktéž činný, je prakticky neznámý svými literárními pokusy psanými přímo do Šuplíku a taktéž maluje - už umí nakreslit letadlo a rybu a to tužkou i pastelem.
V současné době obtěžuje okolí heslem, které vydává za své krédo: